Jdi na obsah Jdi na menu

Zamyšlení (vlastně zaplakání)

17. 6. 2010

Říká se, že řemeslo má zlaté dno. Toto přísloví je velmi pravdivé, bohužel velmi záleží na zeměpisné šířce, politice, našich znalostech a ochotě dívat se otevřenýma očima. Já jsem na dně a žádné zlato nikde není.

Vlastně to není pravda. Zlato tu je všude kolem. Ale spíš takovéto nehmatatelné zlato, můžeme mu říkat duševní hodnota:) Anebo jakkoliv jinak. Třeba touha a její uspokojení.

Pokud nejsme úplně necitliví k některým oblastem lidské tvorby, tak nám je známo, že řemesla upadají. Nevím, jestli jsem to někde slyšela nebo četla, každopádně to, co tady napíšu nemusí být vůbec pravda a mohlo se mi to klidně i zdát v noci. Slovo "umění" je prý v podstatě vcelku mladé slovo. Dříve bylo zbytečné, protože všichni umělci byli řemeslníci. Malířství bylo řemeslo. Stejně jako sochařství. Vedle nich mj. stála klidně i krejčovina. Všechno se dělalo rukama, všechno se poctivě vyučovalo u mistra, který musel být v daném oboru skutečně mistrem. Člověk, který chtěl vykonávat řemeslo to musel myslet skutečně vážně, musel se pro něj obětovat, musel mít šikovné ručky a chytrou hlavu, musel mít jak praktické dovednosti, tak teoretické znalosti. Musel něco velkého dokázat. "Umění" začalo vznikat v době, kdy začalo být moderní vyjádřit sama sebe, vlastní pocity - na což mnohdy "stačí" růžová krychle nebo hovno v plechovce. Abyste pochopili o čem mluvím běžte se podívat do muzea. Řemeslníci nejdřív museli ovládnout řemeslo, teprve když ho poznali mohli si dovolit lehce pozměnit některé postupy, díky tomu vznikl jejich vlastní rukopis. Dnes můžete udělat kaňku a říct, že je to umění. Pokud jste skutečně umělec (anebo mluvka), tak budete schopni svou kaňku obhájit. Nemůžete říct, že je to řemeslo. Nemám nic proti různým směrům, jen mi je z některých věcí smutno.

Ve školách nás trápí v dějepise velkou průmyslovou revolucí. Myslím, že kdyby někteří lidé věděli, jaké škody napáchá v některých oblastech (a v jiných zase donese spoustu užitku - každá mince má dvě strany), tak by se zamysleli. Ale jen na chvilku, protože ve velkém stylu je to lákavější. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

řemeslo a jeho úpadek

(šperkař, 27. 1. 2011 18:34)

Přeji hezký večer. Po přečtení vašeho článku Zamyšlení nemohu nic jiného než souhlasit. Bohužel v dnešní uspěchané a velmi hektické době, kdy všichni chtějí všechno a "včera bylo již pozdě" spousta řemesel upadá a nikdo se jim moc nechce věnovat. Sám jsem v poslední době nakouknul pod pokličku šperkařství a to mě velice chytlo a stalo se mým velkým koníčkem... Založil jsem si proto vlastní web, kde se snažím své výtvory prezentovat. Jsem šperkař začátečník v podstatě takový šperkařský tovaryš , ale snažím se dodržovat techniky starých mistrů a tak se zlepšovat. Vím, že zlepšení přijde jen s tvorbou. Prostě tvořit a zase tvořit.... Něco málo z mé dosavadní tvorby najdete na www.sperkar.webnode.cz. Doufám, že se bude tvorba líbit a třeba zanecháte i nějaký ohlas, ať už pozitivní, nebo negativní. Vždyť každý ohlas se počítá a může vést jedině ke zlepšení.....

Oblékání a úpadek našich schopností

(JR, 1. 1. 2011 21:12)

Zdravím všechny tvořivé. Po několika výpravách za údajně zleněným oblečením do centra našeho hlavního města musím opakovaně zkonstatovet, že jsem doslova zhnusena záplavou toho, co se tu nabízí. Tohle fakt na hlavních bulvárech hlavního města nečekám a štve mě to. Moje velmi štíhlá a celkově pohledná dcera mě zavedla do obchodu Mango, tam se prý chodí během roku jen dívat a teď by se tu ráda něco koupila. Vyzkoušela si asi 15 "modelů". Nevím, v čem to vězí, ale v obyčejných starých džínách a svetru vypadala důstojněji.Myslím, že zásadní problém začíná už v původu použitých materiálů. Možná zde byl nějaký záměr při tvorbě střihů, snad evokovat léta sedmdesátá, ale ten výsledek, to je fakt otřesné. Kdo múže toto oblečení použít, když nesedí 40kilové mladé štíhlé holce? Ve vedlejší kabince se do něj navlékala paní střeního věku a postavy. Zoufale se snažila z té výhodné nabídky něco vybrat stejně jako moje holčička. Musela jsem však na všechny pokusy říct:: "Ne! Zamysli se, jestli si to opravdu oblečeš a vyrazíš v tom mezi své vrstevníky a mezi lidi vůbec. Návštěvě tohoto módního svatostánku předcházela návštěva jiného obchodu, který zase sází vše na snahu teenagerů hlavně se zařadit. Trička a mikinky typu Roxy mou dceru naštěstí neoslovují, protože tento celkem průhledný trik mě jako zákazníka uráží a jako rodič nehodlám sponzorovat výrobce plátěných kecek s logem jen proto, že ostatní rodiče chtějí mít klid a udělají to. Stručně řečeno, zbývající volno využiji k navržení kolekce oblečení na jaro 2011 pro své dvě náctileté dcery. Je mi fuk, že módní trendy se určují v Paříži. Pan Sakozy mi není dvakrát sympatický a opravdu nehodlám čekat, co nám jeho soukmenovci nasrvírují. Trh s létkami jsem zkoumala v prosinci 2010, no je to smutná kapitola s názvem "Konec výroby textilu v Čechách". Tak holt budeme pátrat jinde. no a pak zkusíme naše švadlenky, tedy vlastně krejčové. V záloze máme dvě, tak uvidíme, jak to půjde. Zkombinujeme to s občasnou návštěvou "sekáče". A těším se na cestování. Dcerám učaroval Londýn, na jaře vyrazíme do Itálie, jsem zvědavá, jestli je ta módní bída tak globální. Fandím opravdu všem, kdo vymýšlejí, navrhují, stříhají a šijí. A raduji se, že moje 13letá dcera se přihlásila místo do kurzu jízdy na koni do kurzu šití. Nechci patřit k národu pouhých konzumentů toho, co nám naservíruje asijský průmysl. Nedejme se, i když je nesmírně těžké!

Oblékání a úpadek našich schopností

(JR, 1. 1. 2011 21:11)

Zdravím všechny tvořivé. Po několika výpravách za údajně zleněným oblečením do centra našeho hlavního města musím opakovaně zkonstatovet, že jsem doslova zhnusena záplavou toho, co se tu nabízí. Tohle fakt na hlavních bulvárech hlavního města nečekám a štve mě to. Moje velmi štíhlá a celkově pohledná dcera mě zavedla do obchodu Mango, tam se prý chodí během roku jen dívat a teď by se tu ráda něco koupila. Vyzkoušela si asi 15 "modelů". Nevím, v čem to vězí, ale v obyčejných starých džínách a svetru vypadala důstojněji.Myslím, že zásadní problém začíná už v původu použitých materiálů. Možná zde byl nějaký záměr při tvorbě střihů, snad evokovat léta sedmdesátá, ale ten výsledek, to je fakt otřesné. Kdo múže toto oblečení použít, když nesedí 40kilové mladé štíhlé holce? Ve vedlejší kabince se do něj navlékala paní střeního věku a postavy. Zoufale se snažila z té výhodné nabídky něco vybrat stejně jako moje holčička. Musela jsem však na všechny pokusy říct:: "Ne! Zamysli se, jestli si to opravdu oblečeš a vyrazíš v tom mezi své vrstevníky a mezi lidi vůbec. Návštěvě tohoto módního svatostánku předcházela návštěva jiného obchodu, který zase sází vše na snahu teenagerů hlavně se zařadit. Trička a mikinky typu Roxy mou dceru naštěstí neoslovují, protože tento celkem průhledný trik mě jako zákazníka uráží a jako rodič nehodlám sponzorovat výrobce plátěných kecek s logem jen proto, že ostatní rodiče chtějí mít klid a udělají to. Stručně řečeno, zbývající volno využiji k navržení kolekce oblečení na jaro 2011 pro své dvě náctileté dcery. Je mi fuk, že módní trendy se určují v Paříži. Pan Sakozy mi není dvakrát sympatický a opravdu nehodlám čekat, co nám jeho soukmenovci nasrvírují. Trh s létkami jsem zkoumala v prosinci 2010, no je to smutná kapitola s názvem "Konec výroby textilu v Čechách". Tak holt budeme pátrat jinde. no a pak zkusíme naše švadlenky, tedy vlastně krejčové. V záloze máme dvě, tak uvidíme, jak to půjde. Zkombinujeme to s občasnou návštěvou "sekáče". A těším se na cestování. Dcerám učaroval Londýn, na jaře vyrazíme do Itálie, jsem zvědavá, jestli je ta módní bída tak globální. Fandím opravdu všem, kdo vymýšlejí, navrhují, stříhají a šijí. A raduji se, že moje 13letá dcera se přihlásila místo do kurzu jízdy na koni do kurzu šití. Nechci patřit k národu pouhých konzumentů toho, co nám naservíruje asijský průmysl. Nedejme se, i když je nesmírně těžké!

Co dodat?

(Eva Hrubešová, 20. 6. 2010 22:04)

Snad jen, že mi mluvíte přímo z duše. Patřím sice již k těm dříve narozeným, ale obor /krejčí/, který jsem si tenkrát vybrala, mne pořád baví a neustále obohacuje. Asi právě proto, že je plný změn a novinek /pokud je v tom člověk umí najít/. Na tyto stránky jsem se nedostala náhodou, byly mi doporučeny a já Vám za ně děkuji!

Re: Co dodat?

(Anique, 21. 6. 2010 11:02)

Velmi děkuji za podporu! Máte hlubokou pravdu. obor je to strašně rozsáhlý a člověk by mohl každý den od rána do večera vstřebávat nové informace. Kolikrát je bohužel největším problémem se k informacím dostat. Pokud byste mě a mým čtenářům měla co říct a chtěla byste si udělat čas, tak určitě můžeme udělat rozhovor! Přeju krásný den.

Odpověď

(Eva Hrubešová, 24. 6. 2010 23:07)

Když si tady tak čtu /třeba o tom, jak brát míru/,myslím, že máte přehled a dar psát odborné věci srozumitelně i pro laiky. Já teď během prázdnin asi nebudu mít přístup k PC, ale pokud Vás budou zajímat mé zkušenosti, budu na příjmu opět ve druhé polovině srpna. Přeju Vám krásné léto!